načítám data...

Volvo C70: Švýcarské peklo na druhou - část 2

08. dubna 2018, 19:51 16 komentářů Perníček

předešlou část jsem utnul v čase, kdy jsem zůstal sám v cizí zemi a mým úkolem bylo auto proclít a dovézt domu. Zde je pokračování...

zobrazit celou galeriiTomáš Strach: Volvo C70: Švýcarské peklo na druhou - část 2

Dlouho do noci nemůžu zavřít oči a usínám až kolem 3-tí hodiny ranní. Probuzení přichází asi o necelé 3 hodiny později. Cca v půl osmé se po další domluvě ala "ruky nohy" přesouvám s části prodejcovi rodiny přepsat vůz na mě. Na úřadě žádné fronty, paní za přepážkou velmi milá, akorát má problémy s diakritikou v mém jménu a adrese, tak jí říkám, ať to píše bez diakritiky. Dostávám opět pevnou půdu pod nohama, když v rukou držím převozní značky, dálniční známku a technický průkaz od vozu, kde je mé jméno. Ještě se musím pohádat s telefonem, který mi jen tak, abych se nenudil, smazal všechny mapy, co jsem měl postahované a zanechal mi jenom moji domovinu. Nakonec po dalším (ne)dialogu (pomohl google translator) se mohu nakonec rozloučit s rodinou prodejce se konečně vydávám na cestu, tisíceré díky jim.

Jsem na cestě a naprosto pohodlně projíždím Švýcarskem. Z čeho však začínám mít obavu je proclení vozidla na hranicích, asi už jsem paranoidní. Konečně, hraniční přechod. Zastavuji u celníka a ptám se ho, kde můžu proclít auto, ten mě odkazuje na druhou, rakouskou, stranu. Zastavuji u jedné z administrativních budov, kde po vysvětlení, co vlastně chci (nevím, jestli jsem ojedinělý případ nebo byl zmatený z toho, že na něj mluvím anglicky), jsme poslán do jiné budovy. Mé obavy se naplnili, zde opět začínají problémy. Nejdříve paní za přepážkou mě špatně pochopila a myslela si, že vezu kamion s auty na vleku a chce, aby si šel zpátky do první budovy vyřídit nějakou kartu. Jelikož se mi to nezdá, tak volám otci, který o tom ví víc. Vracím se zpět na přepážku, kde se stačila paní prohodit s jedním zavalitým pánem. Ten mě taky nedokáže pochopit na první dobrou a místo toho začíná být velice nepříjemný, nakonec po jeho větě, která obsahovala slovo "fuck", rozčarovaně odcházím a jdu po telefonu řešit co s "těma idiotama mám dělat?!". Řešením je přejet na jiný hraniční přechod.

Tady už se situace zlepšuje a paní za přepážkou mě posílá na spedici naproti. Konečně se dočkávám toho, že pracovník mi vystavuje papír, za který platím cca 10% toho, co mě stálo papírově auto. Naštěstí to není nic až tak závratného, páč jsme prodejce Volva ukecali, aby do smlouvy napsal, že prodejní cena vozidla byla asi o 30% nižší, než byla ve skutečnosti. Vracím se zpátky za paní naproti, kde očekávám, že během několika chvil budu mít v rukou papíry o proclení a já si to v klidu namířím domů. Omyl! Místo toho se mi dostává od ní do rukou papírek, který mi sděluje, že mám vyplácnout na stůl dalších několik stovek euro. Tímto začínají 3 dlouhé hodiny telefonátu do ČR a rozhovorů s paní na celnici, která už začínala byt pomalu ze mě nešťastná. Cítím, jak mi začínají už povolovat nervy, jediné uvolnění nacházím v českých nadávkách pro sebe a kopancem do zábradlí. Po asi třiatřicátém telefonátu zjišťuji, že jsme podruhé nedomysleli náš plán. Vysvětlení je jednoduché – na spedici se vždy zaplatí těch cca 10% z prodejní ceny vozu, ale samotná celnice to nemusí přijmout a místo toho může (myslím, že to udělají vždy) určit výši cla podle svých tabulek, což byl můj případ. Nebo alespoň já jsem to takhle pochopil. Nicméně, i kdybych chtěl, tak tu sumu bych jim tam nechat nemohl, jinak bych musel auto asi v půli cesty tlačit až do Česka. Takže jediná možnost je se sebrat a pokračovat bez proclení a tuhle šaškárnu zalepit až v České republice. Jdu tedy za paní, že chci aby mi vrátili všechny papíry, že budu pokračovat bez proclení. Ona ale odmítá se slovy, že buď zaplatím clo, nebo ať se s autem vrátím zpět do Švýcarska. Co to sakra vymýšlí?! Nic, kašlu na ní a na oko se vracím zpět. Sděluji jí, že se tedy vracím do Švýcarska, kde počkám do dalšího dne, než mi na kartu (ano, ani tam toho už moc nebylo) dojdou peníze a mezitím přespím u bratrance v Curychu (haha žádného bratrance tam nemám). Odsouhlaseno, ale musím se otočit, aby měla jistotu, že se doopravdy vracím a až teprve mi vrátí papíry. Sbohem!

Jsem však zastaven ani ne o 200 metrů dál, kde si mě vyhlídla švýcarská hraniční kontrola. Doklady a prolízačka mého auta, jestli nevezu alkohol a cigarety. Vše v pořádku a já se vracím na hraniční přechod, kde jsem se snažil o proclení poprvé. Zde projíždím v klidu, na benzínce beru plnou nádrž a rakouskou dálniční známku. Se značným povzdechem se opět vydávám na cestu.

Cestu jedu podle navigace a po několika hodinách, kdy jsem v lehké odpolední dopravní špičce za Mnichovem, přichází další okamžik onoho super výletu. Projíždím kolem jedné benzínové stanice. Nevím proč, ale dívám se, co tam stojí a můj pohled se střetává u jednoho z dvojce pánů u černého BMW řady 5, začínám mít opět neblahé tušení. No, hádejte koho mám asi o 5 minut později před sebou. Ze zatmavených skel na mě bliká panel s nápisy "Policie" "Následujte mě", apod., psáno střídavě v němčině a angličtině. Následuji je tedy na benzínovou stanici a dva pánové od Mnichovské policie chtějí po mě doklady a abych si vystoupil. Už nevím, co si mám o tom všem myslet a začínám mít černé myšlenky, jak dnešní noc strávím v policejní cele. Naštěstí jde jenom o kontrolu, která ale asi není běžná, páč mi prohledávají vše od peněženky až po různé skuliny ve voze. Prohlídka je tak důkladná, že se mi i dostává vysvětlení, proč nejde úplně stáhnout střecha. Odpověď je docela úsměvná. Úplnému dovření střechy celou dobu bránil starý kožený klobouk zarvaný v úložném prostoru, takže alespoň jeden defekt vozu vyřešen už po cestě. Konec prohledávačky, naštěstí je vše v pořádku a po půl hodině můžu zase jet.

V duchu začínám přemýšlet, jestli mi úplně hrábne předtím nebo až potom, co dojedu dom. Každopádně jediný, co mě zajímá je se co nejdřív dostat domů, takže ani si nedávám přestávky. Míjím Linz, Vídeň, cesta ubíhá úmorně pomalu, uklidňuji se až v Mikulově. Za Brnem poprvé zkouším, na prázdné silnici, co auto umí. Budiž mi zátah a líbezný zvuk pětiválce alespoň malou satisfakcí za stresující výlet. Konečně, otevírám vrata na dvůr a opět minut později už ležím v posteli.

Člověk si myslí, že už se na něm osud vyřádil dost, ale hned v pondělí ráno, co se začalo řešit proclení vozů, zjišťuji, že kdyby se mělo auto proclít tady u nás v České republice, tak to vyjde na víc trojnásobek toho, co by se zaplatilo na švýcarských hranicích včetně. Jelikož nikdo nemá chuť vyhazovat takovou sumu peněz, tak je resumé jasné, bude se tam muset jet ještě jednou. Tajně doufám, že už to nebudu muset absolvovat znova, ale ihned jsem vyveden z omylu. Takový nával zoufalství jsem snad ještě nezažil. Snažím se to ukecat, aby tam jel někdo místo mě. Bohužel nikdo nemá čas a navíc auto, co je to hlavní, je ke všemu napsané na mě. Zabte mě! Malou útěchou je ten fakt, že tam nakonec nebudu muset úplně sám. Naštěstí jsme ukecali mého dědu, který nakonec kývl, že tam pojede se mnou.

Je úterý večer a já opět sedám do béžového interiéru té Prokleté Bestie, jak jsem tomu vozu začal říkat. Celou věc stěžuje fakt, že převozní značky mají omezenou dobu trvání a to do konce měsíce, což je zítřejší půl noc. Začíná tak trochu boj s časem. Cesta je naštěstí pohodová a my v klidu, bez problému a jakýkoliv zdržení, po x hodinách přijíždíme až na švýcarsko-německé hranice (údajně je s Němci lepší domluva než s Rakušany). Opět začíná další hra s protivníkem, jménem byrokracie. Ta je však, oproti předchozí zkušenosti, mnohem jednodušší a se všemi se dá krásně domluvit na první dobrou. Jediné, co celou věc znepříjemňuje, je fakt, že se nemůžeme nikam dovolat. Společnost O2 má nějaký výpadek. HURÁ! Auto je na třetí, respektive čtvrtý, pokus procleno. Se staženou střechou se vracíme zpět na dlouhou trasu, která, až na jednu 10-ti kilometrovou kolonu, opět probíhá bez problémů. Nakonec v 11 večer parkuji na dvoře a můžu jít spát.

Papíry mám, ale opět mám důkaz, že to auto je prokleté. Jedu na dovozovou STK, vše v pořádku a následně se všemi papíry na úřad, tady je taky vše zatím v pořádku. Po týdnu mám technický průkaz a značky v ruce, ale hned po cestě z registru se zarážím. Datum první registrace vozu je jaksi až podezřele shodné s mým datem narozením, přičemž v té době snad ani samotná automobilka Volvo nemohla vědět, že tohle auto bude vyrábět. Z okamžité reklamace se dozvídám, že chyba nastala už ve Švýcarsku, kde to pokazila paní při přepisu techničáku na mě. Takže znovu na STK, kde se pomocí VINu vyjíždějí všechny údaje o voze, oprava naštěstí zadarmo a zpátky na úřad, kde je chyba opravena na počkání. Tak snad už mám pro vždy klid od starostí s černým kabrioletem.


Pro přidání komentáře se přihlašte nebo registrujte

Komentáře

JirkaŘ
08. dubna 2018, 20:58
0

Uf... Tak to bylo zajímavé dobrodružství a zkušenost ! Apropó na kolik nakonec vyšlo proclení ? Přeji s autem už jen krásné chvíle a zážitky, vždyť už slunce svítí, je teplo, tak hurá na nějakou tu projížďku s větrem ve vlasech ! Ta C70 je úžasná, tak ji už neříkej ...bestie.

reagovat
Perníček
08. dubna 2018, 21:19
0

Přesnou částku za proclení z těch jejich tabulek už si nepamatuji, jenom vím, že to co mi vykázali na rakousko-švýcarských hranicích bylo asi tak 15% vyšší, než na německo-švýcarských. Návic jsem musel vafásnout ještě jednou stejnou sumu na té druhé spedici, protože poprvé jsem to dělal u GEBRÜDER WEISS a na tom dalším hraničním přechodu tam byly úplně jiné spediční firmy. Čili odhadem celkem 650 až 700 euro.
Čas hojí všechny rány, takže už jí tak neříkám. Ten poutavý pohled všech okolo na to auto a ten úžasný zvuk mě obměkčil. :-)
Jinak děkuji, snad jich bude co nejvíc. Auto jsem teda ještě ani nestačil probudit ze zimního spánku, ale už mě začínají hodně svrbět ruce, takže budu muset učinit co nejdřív.

zd
zddan01
08. dubna 2018, 22:13
0

No tak to jsi měl kliku s těma policajtama. Vyvezl jsi totiž zboží, které jsi neproclil ani nezaclil:) Kdyby tě zastavilo autíčko s nápisem ZOLL, tak by to bylo hodně drahý, možná i s nedobrovolným noclehem na jejich služebně... A ještě k tomu pak ta cesta zpět :D
Takže u nás ti na celnici dali hodnotu z jejich tabulek, která byla o dost vyšší, jestli tomu dobře rozumím? Na té celnici, kde jsi to nakonec proclil vzali cenu z kupní smlouvy, clo 10% a 19% německá dph?

reagovat
Perníček
08. dubna 2018, 22:31
0

Nějak tomu dodnes nevím hlavu ani patu s tím proclením. Žil jsem, nebo žiju v domění, že to je jedno kdy a kde to zaplatím, tak či tak to budu muset proclit, když chci auto u nás přihlásit. Nebo jsem si vážně koledoval o průser? :-D
Nevím, na základě čeho to byl takový ranec, ale ano. Podle jejich tabulek jsem měl zaplatit o dost vyšší sumu.
Na tom hraničním přechodu jsem šel na spedici, kde jsem jim vyfásnul na stůl 10% toho, co bylo v kupní smlouvě a pak to šlo přímo na tu celnici a tady taky nejspíš přes nějaké tabulky, kde jsem zaplatil tu větší část... Netuším, podle čeho to berou a kdo to vlastně určuje, protože na prvním rakouským přejezdu chtěli jednu částku, na druhým o něco nižší a pak na tom německým ještě nižší.
Každopádně jsem rád, že už to mám za sebou, takže po takové lekci budu už na příště, jestli nějaké bude, připraven.

zd
zddan01
09. dubna 2018, 09:53
0

Logicky to jedno je, protože, pokud chceš u nás auto přihlásit, musíš mít papíry od proclení, takže to stejně musíš proclít ať tam nebo tam... Prostě stát neokradeš.
Ale jedno to není z pohledu celního, auto se bere jako zboží a pokud ho na vnější hranici neproclíš, nebo nezaclíš (tj. spedice dá záruku za to, že to proclíš u nás, což se jim vůbec nechce, protože tě jako fyzickou osobu neznají), tak jsi to do EU propašoval a pokud člověka chytí, tak je to nepříjemné. Němci se na to vyloženě specializují, viděl jsem hned na jejich hranici u Bregenz připravený dodávky ZOLL pěkně kolem 5 odpoledne, kdy zavírají spedice a je tedy jasné, že auto s vlekem a na něm naloženým dalším autem neproclilo :) Pak při nejlepším pokuta a pěkně zpátky do CH, noc v autě a ráno proclít.
Kdyby chytili člověka s autem s převozními značkami, tak by buď musel tvrdit, že to koupil od švýcara už v Německu (EU) a ideálně mít i kupní smlouvu s místem podpisu v EU, nebo tvrdit, že to nechce vyvézt ale používat v CH, což by vzhledem k bydlišti v ČR a neexistenci bydliště v CH nesežrali :(
Proclení na hranici CH a D je taky loterie, dají ti cenu z tabulek a nemůžeš se bránit, u nás můžeš na auto nechat udělat znalecký posudek, který celnice musí vzít v potaz a platíš clo a DPH z nižší ceny (pokud tak vyšla) na posudku. Ale je to na dlouho (řádově měsíce), do té doby zaplatíš clo a DPH z částky na kupní smlouvě a celní jistotu z rozdílu do tabulkové ceny.
Ještě se clem, Volvo se vyrábí ve Švédsku a to je EU, takže bys clo ani platit neměl, jen DPH :) Tam hraje rol (clo)i tzv. preferenční věta, kterou ti napíše prodávající do smlouvy a ještě bys si mohl vyběhat vrácení švýcarské DPH :) Ne, sranda, tohle už je hodně advanced...

Perníček
09. dubna 2018, 12:03
0

Týjo, dobrá nálož... :-D Tak když to tak vidím, tak jsem mohl dopadnout ještě hůř, než jsem doopravdy skončil.

beastar
09. dubna 2018, 12:40
0

Přitom stačí tak málo a nic z toho není potřeba:) Jinak je to pěkně popsaný. Vypadá to složité, ale není to o nic jiné než dovést auto třeba z Usa. Poprvé a soukromě je to asi ale na hlavu. A k Rakušáckejm, sviňčarskejm a říšskejm bagounům se asi nemá cenu vyjadřovat. Je to stejně příjemná inštance jak u nás.

zd
zddan01
09. dubna 2018, 13:40
0

Co tak málo stačí? :) Z USA tam bude navíc zařídit dopravu, což je trochu složitější (taky jen na poprvé určitě), já jsem jenom sehnal chlápka s vlekem.
Na to CH to chce prostě trpělivost a nechat si rezervu právě na tyhle věci kolem cla, nemusí to dopadnout podle prvních představ...
Zažil jsem to jednou, protože jsem tam objevil auto co jsem vždycky chtěl za hrozně málo, pořád se to vyplatilo i přes ty peripetie, navíc mám co vyprávět u piva...

beastar
09. dubna 2018, 13:59
0

No já nevim jak se to dělá když tam jedeš jako fyzická osoba. Nicméně vím, že se nám to clo několikrát podařilo úplně obejít a auta normálně jezdí v zemích EU na místních spz tak jak to má být. Jinak když už to platíš tak dneska se s tabulkovou cenovkou prostě musíš smířit:))

krab
08. dubna 2018, 22:32
0

To bylo ale napínavý. Ale na konci je happy end :) Náhodou Volvo C70 Convertible bude a vlastně dneska už je těžká klasika, takže užívej si ho, starej se o něj pečlivě a máš krásný kus zajímavého auta!

reagovat
Jimi
08. dubna 2018, 23:21
0

To jsem ani netušil, kolik problémů je s pokladničkou světa. To dovézt auto z Německa na vlastní triko je proti tomu procházka růžovou zahradou, prakticky jen o něco málo úkonů navíc oproti normálnímu přepisu v ČR. To tabulkové určování cla mě vždy od toho odrazovalo. Aspoň na něco z mála je ta unie dobrá... ať dlouho slouží...

reagovat
beastar
09. dubna 2018, 12:42
1

Tak tabulky přišli v momentě kdy Češi začali kupovat mimo eu všechno za 100 franků na díly;D

zd
zddan01
09. dubna 2018, 13:41
0

Pokud chceš vědět dopředu tabulkovou hodnotu, celníci ti ji rádi řeknou dopředu podle jejich statistiky, případně si můžeš podle tabulek určit časovou cenu auta, kterou zhruba pak použije soudní znalec v posudku - aspoň člověk zhruba ví, co může čekat...

beastar
09. dubna 2018, 14:01
0

Je to tak. Blbý je když tam lidi jedou a myslej si, že se to nějak udělá a s tím clem vůbec nepočítají. Skvělý kup hlavně u levných aut se potom může trochu prodražit a nakonec se celej supr dupr vejlet ani nevyplatí.

ToMyx
10. dubna 2018, 13:10
0

Napínavý příběh s dobrým koncem a navíc krásný kus auta! Gratuluju!

reagovat
Pe
Penny
26. března 2019, 22:33
0

Hezky članek. 2016 jsem taky kupoval C70 ze Švycarska, ale naštestí už dovezenou do ČR. Tak koukam, že jsem si ušetřil hodně času a nervů :-)

reagovat