načítám data...

Krize středního věku – vyřešeno?

06. září 2019, 19:07 8 komentářů Radek_5

Aneb jaké to je, když si plníte sen a co vše je při tom nutné překročit / porazit.

Toto je můj první příspěvek do blogu a tudíž pár klasických vět na úvod o tom, kdo jsem a o čem chci psát. Předesílám, že blog jsem nikdy nepsal a můj veškerý písemný projev skončil slohovkami na střední škole. Ne, e-maily do normálního písemného projevu nepočítám.

Krátce tedy k mé osobě. Nebudu zabíhat do přílišného soukromí a zmíním jen to, co je pro pochopení tohoto článku na webu o autech nutné. Jsem šťastně ženatý a doma mám 3 závazky. Chápající žena je jedno heslo, které si je nutné zapamatovat a 3 děti pak to druhé.

Doma se nám různě obměňují auta – již delší dobu máme 2 ks celkem, z toho jedno služební. Aktuální konfigurace zní Seat Alhambra a Suzuki SX4. Tedy úplná „řidičská nirvána“, řeknete si. Nikdy, opravdu nikdy jsem neměl auto, které by se dalo zařadit do kategorie víkendovka, nebo zábava za volantem. Jen pro úplnost – naftová Octavia RS III, kterou jsem měl také, pro mě zábavná není – jsem tady správně, že ;-)?

Naježděno mám relativně dost, před pár lety to bývalo i 60.000 km ročně, teď se pohybuji okolo 20.000 km. Podle toho, kam se jede na letní dovolenou a dle počtu služebních cest do zahraničí. Rukama mi prošla pouze úplně běžná, nezajímavá auta – fleetové stálice typu Octavia, Superb nevyjímaje. Co by stálo za zmínku je pár kilometrů na začátku mé řidičské kariéry strávené za volantem staršího Bentley (v Anglii) – první zkušenost s automatem a pravostranným řízením.

Nyní k meritu věci – pravidelní čtenáři Autíčkáře asi zaregistrovali na zdejším fóru diskusi s podobným názvem. Pokud ne, tak odkaz je zde. Ano, já jsem ten jedinec, který jej založil a ptal se na radu. A mám pocit, že tak nějak dlužím zdejším diskutérům odpověď na to, jak jsem svou krizi vyřešil. Proto tento blog a protože jsou v poslední době populární seriály, tak i já svou odpověď rozdělím na díly.

Bylo mi doporučováno všelicos a všelijak se také vyvíjela má situace – od financí, přes nabídku na trhu. Do toho jsem si stále ujasňoval vlastní priority. Co vlastně chci od auta pro radost? Jaké má být a co má umět? Kde s ním budu jezdit a jak s ním chci jezdit? Kolik kilometrů najedu a jaký mám na ten nájezd rozpočet?

Možná si řeknete spousta otázek. A možná si řeknete, že poté, co si je člověk zodpoví a vyjde mu z té „rovnice“ nějaké „řešení“, tak že má vyhráno. Taky jsem si to myslel, ale není to tak. Nebo alespoň ne u mně.

Můj největší problém měl jméno svědomí a nerozhodnost. Ten nejtěžší krok bylo přesvědčit sebe sama, že opravdu potřebuji a chci tu naprostou zbytečnost, kterou jsem si v předchozím odstavci vydefinoval. A pak udělat ten úplně poslední krok, „plácnout si“ s majitelem své budoucí hračky a dojet s tou „nádherou“ domů. Překvapit úplně všechny – od chápající ženy (která je stále tak chápající), po nejmenšího, 3,5 letého syna, který si se stejným autem v měřítku 1:48 (je to správně?) hrává u sebe v pokoji.

Ne, ještě vám neřeknu, co jsem si nakonec koupil, ale dozvíte se to. Ve druhém díle. A snad jako malý „teaser“ – je to červené, je to placaté, ale Ferrari to není.

Závěrem přidám pár otázek na zamyšlení. Co jsem chtěl tímto textem říct? Asi nic. Potřeboval jsem se vypsat ze svých pocitů. Z té strašné nerozhodnosti a pocitu provinění na začátku, až po pocity dokonalého štěstí a splnění snu. Zajímalo by mně, jak jste to měli vy. Myslím vaše „poprvé“ – to, když jste si sobecky poprvé pořídili auto na zábavu, nehledě na okolí. To, když jste věděli, že děláte radost jen a jen sami sobě a všichni okolo vás měli za blázna. Také jste řešili „krizi“? Nebo jste začínali dřív a byla to „mladická nerozvážnost“? Co bylo nejtěžší? A mění se to s počtem aut, která jste si koupili?


Nový komentář

Komentář úspěšně přidán.

Komentáře

krab
07. září 2019, 10:58
0

No teď jsem fakt zvědavej co to bude..
Náhodou, proč výčitky a rozpaky. Když tou hračkou co si koupíš nějak dramaticky neomezuješ rodinu tak je to přece v pohodě, nic sobeckýho. Já bych asi bez čtyřkolovejch hraček být nemohl. Každej kluk musi mit nějaký hobby!

No a velká gratulace, i když tedy k čemu to teprv uvidíme. :)

reagovat
liška
07. září 2019, 11:35
0

Tesim se na pokracovani. Na otazky na konci textu nedokazu odpovedet. Zatim jsem nic vylozene takovyho neporizoval. Dyz vim jak casto stala u mne v garazi otcova e28, cili typicka vikendovka, uplne bez hnuti, tak jsem si rikal ze je lepsi se vydavat smerem ne uplne obvyklych daily aut a sel jsem do thesise. Tim ale nechcu vyloucit nekdy nejakou ryze vikendovku, ale do krize stredniho veku mam jeste daleko, snad...

reagovat
zd
zddan01
07. září 2019, 13:55
0

já to taky rozsek chvíli před čtyřicítkou :) chtěl jsem vždycky kabrio, tak jsem ho koupil, rovnou s V8 :D a s požehnáním manželky (y)
ještě mě rok poté podpořila při pořízení takovýho malýho prapodivnýho dvoumístnýho nepohodlnýho kupé a tím jsem skončil, spokojenost a doporučuju, neni na co čekat :)
předtím jsme cca deset let měli prémiový SUV a hatchback, takže taky nijak špatný svezení, ale GT a sportovní auto je jiná liga, no a předtim jsem jezdil vlakem, metrem, nebo rodičů Favoritem :D
volil jsem takovou tu odpovědnější cestu, tj. až bude rodina, dům, za.raně velká televize, tak pak něco míň racionálního, auto/a si užívám denně, nic si nevyčítám, ani nikdo mě, zatim mi ty auta furt bere manželka, počítám, až jim bude 18 tak i děti :D

reagovat
Dooby
07. září 2019, 22:19
0

Radku, rozumim ti. Podobnou situaci jsem řešil. Manželka a 4 děti ( 2 už momentálně dospělí nezaopatření), i při docela slušným příjmu jsou ty fixní náklady obrovský. Krize středního věku po čtyřicítce dolehla, ne že ne. Každej si to nějak prožije. Po pořádnym autu jsem toužil od dětství, jen vždy bylo něco důležitějšího, prachy nazbyt nebyly. Nakonec jsem se k tomu přeci jen dopracoval a co vybrat? Roadster a kabrio mě neoslovujou, slunce radší ať pálí do střechy ne na hlavu a při rychlejší jízdě mám s pevnou střechou větší pocit bezpečí. Auto by mělo zvládnout i občasné svezení na okruhu, ale zároveň být "daily-friendly" 365 dnů v roce. Takže výsledek- BMW 335i kupé pro mě. Pro ženu a rodinné akce S-Max v automatu (TDCi, s benzínem prakticky ojetiny nejsou). Ten je v pohodě přepravník. Bávo je takový gétéčko, ale radost udělat umí i na okreskách a nakonec 4 lidi v pohodě doveze kamkoli- v rodině se prostě hodí. Neřešit rodinu, bral bych Z4, ale E92 šestiválec v M-paketu je docela dobrej kompromis. Těšim se na každou jízdu z/do práce . Život je poměrně krátkej, takže bezpohlavní-bezemoční plechovku jen do města nechci. Jsem zvědav na tvůj výběr, asi na ty kompromisy tolik nejsi.....

reagovat
PlusOne
07. září 2019, 22:38
0

Já to s třema dětma vyřešil motorkou....samo musím o to opatrnějc, protože mám silnej pocit, že pro ostatní jsem prostě neviditelnej (chovají se tak...), ale pomáhá to ;-)
Sny se mají plnit, je jedno, kdy...

reagovat