načítám data...

Krabova cesta automobilového poznání (díl druhý)

05. září 2019, 10:22 17 komentářů krab

Poslední díl psychoterapeutického kreativního psaní skončil krásnou stříbrnou mrkačkou, Mazdou MX5. Dokonce jsem v celém tom zápalu povídání přeskočil mnohá jiná auta, která se objevila ještě před ní. O některých jsem psal už v minulosti, o jiných vůbec anebo bych býval radši tahle auta nikdy neměl.

zobrazit celou galeriiPetr "Krab" Jeřábek: Krabova cesta automobilového poznání (díl druhý)

Pohrdání Fabiemi

Tohle se událo přesně před patnácti lety. Vysokou školu jsem měl rozehranou relativně v pohodě a prolezl s odřenýma ušima do dalšího ročníku. Nakonec jako každoročně… Závodil jsem na horských kolech a víc než nějaké motory a zadokolky mě tehdy zajímalo, jak ušetřit 200 gramů na kole výměnou přehazovačky a za co pořídím startovné na etapový závod v Alpách. A rodiče mi tehdy velice štědře věnovali zelenou Fabii 1.2 HTP, protože táta dostal v tom roce nové služební. Mysleli to dobře, bude to jeho auto do začátku, a protože je zánovní, vydrží mu roky. Taky už jsem si tehdy uměl nějakou tu korunu přivydělat, i na benzín a servis bylo. No, více se ve mě splést nemohli…

Boleslavský tříválec mi vydržel fakt asi jen pár měsíců. Jak já to auto neměl rád! Bylo hrozně líné, tříválec drnčel jak japonská hrací skříňka při lehkém zemětřesení a když se mu držel konstantně plný plyn (což bylo potřeba pořád), tak žral jako Porsche 911. Asi tak hrozné to nebylo, ale prostě jsem zelenou Fabii neměl rád. Vloni jsem se jednou podobnou znovu projel, dokonce v otřesné verzi Junior a jen se utvrdil v názoru, že příšerným krámem byla tehdy a je jím dodnes. Pochopitelně by šla najít i nějaká pozitiva, ale moc se mi je hledat nechce. A tak se stalo, že jsem jí vyměnil v jednom bazaru autorizovaného dealerství Volkswagenu za Audi. A čekal, že ještě mi přijde slušný doplatek, až se zelený zázrak v komisi prodá. A za něj se pořídí další věci kolem závodění na kolech nebo další benzín do šestiválce.

Audi 100 2.8 Quattro C4 

Tím autem bylo Audi 100 2.8 Quattro po řediteli jedné severočeské firmy. Byla z roku 1994, byla vínová, měla šestiválec, na mé tehdejší vnímání automobilového světa spoustu výkonu, výbavy i šarmu. Byl jsem z něj nadšený. Doma nade mnou spíš jen spráskli ruce. Ta Audina vlastně nastartovala mojí mánii v nakupování ojetých aut za „výhodnou“ cenu. Možná až teď se můj postoj tu a tam lehce přehodnocuje a jsem ochoten přiznat, že nákupy desetiletých i starších ojetin aut vyšší střední třídy nebývají jen procházka růžovou zahradou.

Asi po třičtvrtě roce nastal zlom. S Audi jsem si užil zimní sezónu na běžkách, využíval Quattro naplno, to hlavně v serpentinách nahoru z Teplic na Moldavu v Krušných horách a driftíky s běžkami na střeše bývaly vážně zábavnou kratochvílí. Vlastně když na tu audinku vzpomínám, tak si říkám, že bych stejnou chtěl řídit ještě znovu, ještě teď. Na trhu už se tenhle model (C4) skoro neobjevuje, začíná z ní být jakýsi neobvyklý druh youngtimeru. Možná se mi povede dostat opět nějaké za volant. Bylo to moje první pořádné západní auto. Ani fotku nejsem schopen najít. Měl jsem jí nesmírně rád. Jenže došly tak trochu prachy, benzín stál moc, servis stál moc… Víte asi jak už to skončilo.

Audinku jsem prodal v áčkách v Ústí nad Labem a abych dostal dobrou cenu bylo potřeba vzít něco „z placu“ na protiúčet. Chtěl jsem to vyřešit ještě týž den, a tak jsem vybíral z té „bídy“ co jsem tam tehdy viděl. Už je to taky dávno. Nejdřív jsem myslel, že dopadne dvoulitrová Impreza v kombíku, ale byla bohužel zespoda dost zrezivělá, tak jsem to zavrhnul. Nezbylo než vybírat z mnoha Fabií. A tak se stalo, že jsem skončil v modré 1.4 MPI. Peníze, které jsem získal výměnou zelené za krásné staré Audi jsem zase utratil za rozdíl mezi Audi a tehdy relativně ne tak starou modrou Fabií. A s ní jsme jeli s Krabovou poprvé (a taky naposledy) na dovolenou autem do Chorvatska. Alespoň modrá byla dobrá a motor měl čtyři válce a o čtyři kilowaty víc výkonu než zelené HTP. Přivezli jsme si odtud i želvu (nelegálně – nevěděli jsme, že se to nesmí).

A pak uplynuly zas nějaké měsíce a já jsem zjistil, že můžu vycestovat do Anglie na studentský program Erasmus nebo jak se to jmenovalo. To bylo úplně super, získal jsem nějaké peníze jako grant a mohl si za ně užít trošku zábavy. Kdo říká, že dotace nejsou super, že ano… Jenže Fabií jsem tam vážně jet nechtěl. Vlastně Fabii jsem chtěl ode dne, kdy jsem jí koupil vyměnit za něco jiného, víc rychlého, víc zajímavého. Vlastně když nad tím přemýšlím ani nevím co jsem hledal, jen vím, že jsem nechtěl žádné mainstreamové auto. Těžko říct, proč.

Nissan Maxima QX 

A tak přišel Nissan Maxima 3.0 QX s manuální převodovkou. To bylo velice dobrý auto. Navíc dalo se tehdy koupit za lehce nižší cenu, než byla ta modrá zatracená Fabie. Taky byl z roku 1996. A tohle auto jsem měl teda snad ještě radši než audinku. Projel jsem s ním křížem krážem Anglií. Německem se ním dalo cestovat klidně přes 200 km/h a Maxima s tím byla naprosto v pohodě. Až na zatuhlé zadní brzdové válečky byla úplně bez závad. To jsem si spravil sám. Motor VQ30DE byl jeden z tehdy nejlepších šestiválců na trhu, rád se vytáčel, manuál řadil přesně, tak jak to člověk znal z Nissanů té doby, než udělali tu chybu a šli do aliance s Renaultem. Nissany 90. let bývaly moji velcí favorité. Vzadu se dal najít více prvkový závěs a vpředu dokonce samosvorný diferenciál. Asi si to už málokdo dnes vyzkoušíme, protože Maximy na trhu prostě už nejsou, ale věřte mi, bylo to moc dobré auto.

Jenže já jsem takový magor, že i toho Nissana jsem prodal. A teď píšu ten text a seriózně si fakt už neumím nějak vzpomenout co přišlo po něm, proč a nač… Ba ne, už vím! Nissan Maxima jsem totiž asi půlroku po návratu z Anglie prodal, a to celkem výhodně jednomu severoafričanovi. Ve skutečnosti to byl zlatý kupující a ani nesmlouval. Odvezl si jí tehdy prý po studiích do Libye. Myslím, že bylo tehdy potřeba těch peněz z Maximy do nějaké výbavy bytu, kam jsme se stěhovali. Ale úplně přesně to už nevím. Pravda je, že po Maximě přišlo o dost levnější auto, Mitsubishi Galant 2.0 z roku 1994. Taky nejezdilo zle, ale Nissan byl Nissan. Navíc to Mitsubishi nám tehdy asi po půlroce ukradli. Doufám, že něco podobného už nikdy nebudu muset zažít. Snad jsem si to statisticky už tehdy „vybral“.

A pak přišlo moje období lásky k Amerikám. Byla to krátká romance, ale jsem rád že vůbec nastala. Ale o tom až zas radši až příště.


Nový komentář

Komentář úspěšně přidán.

Komentáře

PlusOne
05. září 2019, 11:39
1
reagovat
krab
05. září 2019, 12:13
0

No jasně, ale kdo by to byl tušil, že pistáciové Fabie budou celosvětově uznávanou klasikou :-D
Ve skutečnosti, abych nemystifikoval - ta zelená co jsem měl nebyla úplně ta světlá (pistáciová), ale taková zelenější. Světle zelená, prostě jako louka po dešti. To byla nějaká barva, co dělali potom. Možná jsem vybral blbou fotku...

PeterLuk
10. září 2019, 00:23
0

WTF :D Najškaredšia farba na svete :D

beastar
05. září 2019, 13:56
1

To psaní na kousky mi úplně nevyhovuje teda. Jinak jako zajímavý příběh. Celkově tady asi i hodně obvyklé. Nicméně 3.část konec... Bitte.

reagovat
krab
05. září 2019, 21:13
0

Jasně no, mě kolegové z tý žurnálistiky furt říkají, krabe nepiš to tak dlouhý, nikdo to pak nedočte.... tak se toho zkouším držet. Ale v poho, snad už se k nějaký pointě příště dostanu....

GanGreen
05. září 2019, 21:52
1

Souhlas, taky mě to takhle na kousky hrozně obtěžuje, jsa zvyklej číst knížky, mi nedělá problém začíst se i do delšího článku o autech...
Ale chápu i Mr.Kraba, že to píše radši po kratších...

Btw. Přesně taková audinka byla v 17ti můj vlhkej sem, ale to jsem byl mladej blbej a neuvědomoval jsem si že mě koncern vlastně vůbec nezajímá :D ;D
-
Komentář upraven 5. 9. 2019, 21:54:10

Kuře
06. září 2019, 09:53
0

Tak to za mě naopak, jsem rád, že můžu očekávat další čtení v blízké době:)

ra
rainero
05. září 2019, 14:01
0

Krabe a ako je to bikovaním u teba teraz? Maratóny by som to do teba nepovedal. Gramárskym obdobím som prešiel aj ja, a teraz už stačí aj lepší priemer. Inak slušná zbierka áut.

reagovat
krab
05. září 2019, 21:11
0

Dneska to už beru hodně na pohodu. Mám spíš enduro kolo, užívám si sjezdíky, přirodu, pivko a do kopce se nějak dobelhám.

No sbírka aut je to solidní, vedu si to v tabulce a už jsem došel k číslu 38... Jsem už skoro jak čížek z Monte Carlo :)

Co
Core
05. září 2019, 20:17
0

Bravo Krabe,super byl uz ten první i clanek ale tohle je jeste lepsi...ta maxima mela asi zustat trochu dele a galant mel byt 2,5L a svet by byl zase v poradku :)),dik za clanek

reagovat
krab
05. září 2019, 22:45
0

Dík, tak já se zas někdy večer zamyslim a posunu to vyprávění zase dalším směrem.

Jo přesně, Galant jsem chtěl tehdy aby býval byl 2.5 V6-24 4x4, ta verze totiž existovala, ale byla děsně vzácná.

Vždycky je fajn že zbývá hodně nesplněných autíčkových přání. Je pak i šance, že se to časem vyplní. :)

CZmisak
06. září 2019, 08:37
0

U Galanta chybí foto, dovolím si doplnit z vlastních zdrojů. BTW zajímavej by mohl být i 2.0 V6, těch tu nebylo úplně málo :-)

ra
rainero
06. září 2019, 07:50
0

Pri točení takého množstva áut sa ten pokles ceny už nazbiera (a to nevravím o prípadnom servise) alebo sa ti podarilo vždy "výhodne" predať?

reagovat
krab
06. září 2019, 08:20
0

Jako jo i ne. Nestalo se mi nikdy, že bych do nějakýho auta nasypal hromadu peněz jak do černý díry. Až na pár aut mě pochopitelně rozdíl nákup/prodej něco stál. Ale typicky málo. Snažim se vždycky vybrat něco ve stavu, kde se nejspíš nesejdou drahý opravy. Anebo když se něco sešlo, ty opravy šly do auta co mělo už trochu vzrůst hodnoty. Jako v excelu si tabulku nákladů radši nevedu, zejména ne u toho stříbrnýho Porsche .... :) Jenže tam si to zas ospravedlňuju tím, že už ho nejspíš nikdy prodávat nebudu...

PanPetr
08. září 2019, 07:18
0

Maximu v modré metalíze a šedé kůži měla mamka jeden čas jako služební, v mých 19 letech naprostá nirvána když mi to půjčila. Když s tím člověk jel tužku, šla ručička palivoměru dolů před očima. Stačilo prejet noční Prahu z Jižního Města do Kobylis trochu jiskrněji ( ještě nebyly radary na magistrále, jestli mi rozumíte :)) ) a čtvrt nádrže pryč. :-D Ale uměla člověka i vyklidnit a nechat ho užívat si jízdu ve stylu řidič slečny Daisy.

reagovat
PeterLuk
10. září 2019, 00:24
0

Veľmi zaujímavé čítanie!

reagovat
ToMyx
10. září 2019, 19:17
0

Krabe, fajn i druhý díl a těším se na třetí ten americký :-)
Maxima byla dlouhý čas pro mě ideální rodinný auto a je super, že jsi měl manuál. Ten třílitr s automatem je trochu línější a žravější, taky bych ten manuál bral. Maximu snad všech generací zabíjí koroze. Sehnat dnes kousek v pěkném stavu bez koroze snad už není možné ani v SRN. Mám jí na seznamu starých střepů co bych jednou....

Mišivbuši Galant mělo docela dobrý podvozek a taky mě ve své době lákalo s tím šestihrnkem, jen je na tom s korozí ještě snad hůře než Nissan.

reagovat