načítám data...

Jak jsem koupil SUV

07. července 2019, 18:23 8 komentářů liška

Není to tak dávno, co jsem zdejší redakci jako jeden z mnoha potrápil v rubrice Ptejte se. Málokdy se však dozvíme, jak tazatel nakonec dopadl a co vybral. Já se o to nyní jako jeden z mála podělím.

zobrazit celou galeriiJ L: Jak jsem koupil SUV

Úvodem asi par slov pro ty, kterým se nechce pročítat původní dotaz. Výběr následovníka za dosluhující Lancii Lybru SW započal někdy v lednu a měl být hotov ještě před vylíhnutím druhého potomka v půlce června. Požadavků krom neokoukanosti příliš nebylo. Zásadní byl kufr takový, aby kočárek nezabral jeho celý objem. S ročním nájezdem do 10tkm se mělo jednat o benzín, případně v kombinaci s plynem. Pokud by daný model nabízel i spolehlivý automat, dal bych mu přednost před manuálem. Také mám raději vyšší výbavové stupně a hlavně kůži – tak nějak totiž žiju v bláhovém pocitu, že se v ní narozdíl od hadru nedrží tolik bordelu po předchozích majitelích. Navíc by se po blijících potomcích měla lépe uklízet. Vždycky jsem si říkal, že auto za víc jak za kilo nemá na 2-3 roky smysl, tady jsem ovšem hlavně z bezpečnostních důvodů musel nároky zvýšit a vybírat tak vozy spíš kolem 10, než 15 let stáří, což logicky budget zdvojnásobilo.

Po asi měsíci bádání se výběr tak nějak zastavil u Chrysleru 300C Touring. Když jsem se konečně zaregistroval na odpovídající diskuzní fóra a začal načítat konkrétní informace a domlouvat si s přeochotnými členy klubu testovací jízdy, hodila mi do toho manželka vidle. Přišla totiž s dotazem/požadavkem na "nějaké to vysoké auto", což pro mě byla trošku čára přes rozpočet. Kategorie SUV mi totiž nikdy nebyla blízká, ba naopak jsem ji považoval ze spousty objektivních i subjektivních důvodů za naprosto zbytečnou. S oblibou jsem též říkával „velké auto – malý penis“ a to vždy, když se mi na zadek lepil nějaký blikající nabubřelý kokot s ikspětkou. Blonďaté pipiny tupě čumějící na své podřené MLko při marném pokusu o parkování u nákupáku je taky takový folklór. Jenže hurá do stáda, páč argumenty o lepším dávání dětí do autosedaček, výhledu a podobně nešlo ignorovat. Tím spíš, pokud v tom budoucím vehiklu budu já osobně trávit minimum času. Slovy korporátem stiženého krysáka jsem se tedy rozhodl z nevýhody udělat výhodu (pořád je to výběr auta, což přece správného pitralonheda musí bavit) a místo takzvaného quick-winu pro manželku přijít raději s win-winem, neboli něčím, co bude v rámci daných mantinelů rodinného es-ů-vé bavit trošku i mě.

Inu, začal jsem tedy bádat v pro mě naprosto cizích, a navíc díky současnému trendu opravdu hlubokých vodách. S vyloučením povozů zkrachovalých kolotočářů (1 gen. X5, ML či Q7), česko-korejského a rumunského diskontu (HnůjDej, Kia, Dačka), rozpočtem kolem nějakých 150-200 a mým často podivným vkusem se však výběr krásně omezil na pár japonců a amerik. Na západě jsem hnedle zatoužil po Cadillacu SRX první generace, žel tady bylo informací ohledně zkušeností, servisu či náhradních dílů dost pomálu a rozměrově mi to navíc už přišlo pro ženskou do města kapku monstr. Podobná byla situace i u tehdy jednoho jediného inzerovaného kousku Saabu 9-7X. Chvíli jsem zvažoval i něco od Jeepu, ale při bližším ohledání mi přišly nějakým způsobem hampulácké a se zbytečně komplikovaným (na to městské hrkání) 4x4 pohonem. Nic dalšího zajímavého v rámci daného rozpočtu jsem už u Američanů nenašel.

Vydal jsem se proto na východ a první SUV, které jsem si reálně osahal byl až Nissan Murano první generace (Z50). Leštěnka čerstvě dotažená z Itálie, vyvoněná, umytá a bez kousku rzi. Přední maska evokující létající talíř. Tohle by možná šlo. Bohužel byla za dva dny fuč. A nejspíš se asi jednalo o ojedinělou vlaštovku, páč dál už jsem obdobně zachovalé Murano neviděl. Spousta jich byla v inzerátech na díly, často se objevovaly drahé závady katalyzátoru či CVT převodovky a jakmile se to zplynuje, motor jde nejspíš brzo do kytek. Tolik rychlý dojem z české inzerce a Nissan klubů. U dvojčete Infiniti FX35/45 bylo krom obdobných věcí vůbec problém najít alespoň jeden z fotek ne-odporně vypadající kousek. Nicméně tak nějak bych to byl ochoten zkousnout, jelikož v rámci SUV kategorie se zde pořád dalo mluvit o jakž takž emotivním designu, navíc doplněného parádně bublajícím šestihrnkem VQ35DE z Nissanu 350Z. Nakonec jsem na jednoho zachovalého krasavce narazil přímo pod nosem v našem velkovidlákově. S majitelem jsem se dal do řeči na parkovišti před Kauflandem a po chvíli ho začal lámat k prodeji. Nedal se.

Co tu máme dále? Mazdy! Je tomu už skoro dekáda, co nás západem USA protáhla na megaroadtripu Mazda 5. Za 4 týdny asi 8 tisíc bezproblémových a pohodlných kilometrů a nebýt sjetých gum, dala by s námi i těch zbývajících 7tkm. Dobře, toto není úplně SUV, ale onehdá jsem se nechal slyšet, že až budu někdy potřebovat rodinné auto, Mazda 5 bude jasná volba. Stačilo ale projet pár inzerátů a po letech si osvěžit, jak to auto vlastně vypadá a shledal jsem, že takový páprda, abych pořídil tohle, zatím nejsem:) U Mazdy se ještě chvíli zdržím. Už tak omezený výběr líbivé CX-7 seškrtala na jednotky kusů benzínová motorizace a dokonala poznámka kdesi v hlubinách internetových fór, že onen 260 koňový turbo motor není na městské poskakování vůbec vhodný. CX-9 byl už zbytečný monster truck, a navíc s též velice bídným výběrem.

Subaru nabízející v kategorii SUV svého Lesníka (Forester) mě absolutně ničím nezaujalo, ovšem při prohlížení inzerátů jsem zpozoroval zajímavou podivnost jménem Tribeca. Než jsem však začal načítat jakékoliv informace, vychází můj dotaz zde na Autíčkáři a jedním z tipů od redakce je právě Tribeca. V diskuzi pod článkem však dva z diskutujících na tohle auto z vlastní zkušenosti kydají hnůj. Dva ze dvou je pro mě u takovéto rarity docela velký vzorek, a tak v dalším bádání nepokračuji ani já.

Co nám v tom Japonsku ještě tak zbývá? Mrkneme na Lexus. Zpočátku naprosto nesmyslná myšlenka předražené Toyoty s hodinovou sazbou autorizovaných servisů kolem 2tkč, kterou jsem vyřadil již někdy v ranných fázích letmého výběru, začala zpětně po pročítání různých diskuzí najednou dávat smysl. Nejenže se v případě druhé generace RXka mluvilo často o příkladné spolehlivosti všech podstatných komponentů, ale navíc i hybridní verze s 20 let piplaným systémem Hybrid Synergy Drive nevykazují po letech ani statisících kilometrů žádné zásadní problémy či drahé opravy, což mi i zde na Autíčkáři potvrdil povolaný majitel několika takových Toyot a Lexusů MGRR. Tímto samozřejmě děkuji i Krabovi a Bístovi za cenné názory okolo dalších značek, které jsem vážněji zvažoval. Ale zpět k Lexusu RX a jeho hybridní verzi. Proč si tedy nepořídit SUV s šestiválcovým motorem, který v kombinaci s dalšími dvěma elektromotory dává skoro 300 koní, přesto nežere jako tank a hlavní úsporu přináší právě ve městě, které bude jeho zamýšleným teritoriem? Zároveň si coby milovník aut vyzkouším po naftě, benzínu i LPGčku soužití s další formou pohonu. Ano, designově to rozhodně není až takové terno či úlet, jaký jsem si představoval, jenže jinak jsem moc důvodů, proč nepořídit, vlastně nenašel. Ba naopak si mě následná projížďka v prvním RX docela zaháčkovala. Pak už jen stačilo zjistit, že na pár kliknutí si v teple domova vyjedu servisní historii nebo ověřím návštěvy svolávacích akcí, že oficiální zastoupení odpovídá na Vaše dotazy ochotně a bleskově (často i víckrát během večera, tj mezi 20-24h) a byl jsem lapen. Trošku nemilé však bylo zjištění, že stejný nápad jako já má takhle z jara nejspíš několik dalších zájemců. Auto, kterého u nás jezdí jako šafránu a u nějž by člověk řekl, že stojí jako ojetina na pokraji zájmu a bude tak čas na klidný výběr a případnou licitaci o ceně, se ve finále točí skoro jak housky na krámě, zejména pak právě hybridní verze. Jakmile se navíc jednalo o model po faceliftu čili z posledních let výroby druhé generace (2008–2009), počítala se jeho inzertní úmrtnost na dny až týdny. Jestli toto dopadne…

A protože koukám, že to, co jsem chtěl shrnout do jednoho odstavce, se mi rozlezlo na stránku a půl, necháme si další povídání na příště. Slibuju, že to bude již o konkrétním autě. A třeba i tenhle dnešní výplod někomu pomohl v rozhodování, co pořídit. O tom si můžeme pokecat pod článkem :)


Nový komentář

Komentář úspěšně přidán.

Komentáře

whitenight
07. července 2019, 20:02
3

Čéče, to mi nedělej, člověk se začte a prásk, prokračování příště :D

reagovat
PepaSFI
08. července 2019, 19:14
0

pokud má být jediným vážným argumentem pro pořízení bachraté naduté věci sáčkování šklebounů do kindrsicny, pak SUV je většinou dost mimo. On tam ten přístup často nebývá o nic lepší než do kombíku, často dokonce horší. Velké blatníky zasahují do dveří, celé to bývá širší takže na parkovišti dveře nejdou pořádně otevřít. Jediné co v tomhle ohledu vyhoví jsou dveře na šuplík a ty obvykle SUV nemívají. Kámoš měl kdysi Renault Kangoo 4x4 s příplatkovýma šupdveřma na obou stranách. Na dvojčata ideální kombinace.

reagovat
liška
09. července 2019, 11:38
0

Mno zrovna tohle je vec, co od prvniho dne pocituju jako velkou vyhodu oproti ne suv autum, kde jsem mel moznost si to vyzkouset (lybra, thesis, v70). Pro zenskou uleva jeste vic nasobna. Co se tyce bocniho prostoru, radeji hledam osamoceny mista kvuli dementum z parkovist jak je tu nedavno popisoval Vavris. Kde je min mista, resp srovnatelne jak s kombikem stredni tridy tak je ten podelny prostor vzadu...

Da
David S.
09. července 2019, 12:29
0

Byl jsem nedávno ve stejném procesu rozhodování. V nejúžším výběru bylo Volvo XC90 (d5 120kw, anebo 3.2 benzín v lpg) a Lexus RX400h. Vzal jsem Lexuse. Zatím to vypadá na velmi dobrou volbu. Půl roku doma a jenom to jezdí. 8.5L/100km dlouhodobá spotřeba, velmi dobrá dynamika, tiché auto. Dělá to vše co jako rodinné auto má. Pohodlí, není to přespíliš veliké, rozvážná jízda, ale když je potřeba, tak to velmi, velmi krásně zrychlí. Sametové řazení. Jako mínus vidím to, že to má diskutabilní vzhled exteriéru i interiéru. Nemůžu říct, že se mi to líbí, ale ani, že se mi to nelíbí. Každopádně drahá polovička je moc spokojená a děti jsou naštvané, když mají jet něčím jiným než Lexou. Koupil jsem prověřené auto u Toyota dealera s relativně vyšším nájezdem 273.000km. Jediné co mě čeká jsou rozvody, cca v 320k. Cena přímo u Lexuse je asi 27.000,- za práci i s materiálem. Rád to tomu autu dopřeju, pokud se tam úspěšně docvaká. Držím palce s výběrem !

reagovat
liška
09. července 2019, 14:36
0

Ty XC90ky jsem v článku ani nezmiňoval, drtivá většina v inzercích totiž byla nafta, což jsem nechtěl a v benzínu toho moc rozumně vypadajícího nebylo. Navíc mě tam trošku děsila spolehlivost jak od známého (měli to sousedi) tak z internetových pověstí. Tady bylo rychle rozhodnuto, že touhle cestou nepůjdu. Tak otázkou je, zda jsi nebyl ty jeden z těch, kdo mi nějaké pěkné RX400h vyfoukli před nosem. I když říkáš že jsi majitelem půl roku, já mám nějaké to es-ů-véčko přes dva měsíce, prozradím v dalším blogu :)

JanSevera
12. července 2019, 13:49
0

Už se těším na pokračování :)

reagovat
ToMyx
18. července 2019, 16:53
1

Lišáku, tak šup sem s pokračováním! Blog by se dal použít relativně snadno jako návod..
Už se těším na pokračování.

reagovat
liška
18. července 2019, 20:22
0

Uz to smolim, neboj :)