načítám data...

Bedna is back - 2. díl (Gumbalkan 2019)

21. července 2019, 19:20 25 komentářů Chase

Druhý den rumunského dobrodružství začal sčítáním škod po adrenalinovém sjezdu z prvního dne.

Matěj Vozdek: Bedna is back - 2. díl (Gumbalkan 2019)

Ranní probuzení druhého dne se neslo ve znamení lehké lenosti. Nikomu se po včerejší noční fušce v lese nechtělo projevovat nějak extra velkou aktivitu. I přes to jsme se k ní nakonec všichni donutili. Dali jsme snídani, pobalili tábor a já vyměnil na Bedně všech pět svíček ve vidině toho, že si zase konečně uvědomí svou pětiválcovou osobnost.

Po všech těchto drobnostech jsme se vydali na cestu k dalšímu checkpoitu. Bedna si spokojeně předla… cca prvních 500 metrů… Následně už šla opět jen po čtyřech s vědomím, že mi to zadarmo prostě nedá. Na prvním checkpoitu dne jsme urhli zbytek pravé mlhovky, který se bezradně houpal pod nárazníkem pár centimetrů nad zemí, jako němá památka na včerejší lehce demoliční sjezd (to kdyby si někdo náhodou nevšiml těch pár kilo bahna všude na autě včetně interiéru).

Lehce rozmrzelý a stále ještě nesmířený s pazvuky kreré vydávalo horní uložení na levém předku při každé větší zatáčce, jsem namířil Bednu směr další kontrolní bod, který udávaly dvě červené devítky. Ty zatím neměly žádný větší problém (když tedy pominu upadlý výfuk na Tůlejtovi a fakt, že Martin na něm od loňska neopravil fouklé těsnění pod palicí :D), za to Bedna se stávala pomalu a jistě černou ovcí skupiny. Po cestě jsem si uvědomil, že jsme při její stavbě asi trochu podcenili pevnost pružin a dorazů na zadní nápravě, protože při kazdé větší díře se z levého podběhu ozval jsný zvuk kontaktu kola s karoserií. A tak po jednom výjezdu extremně prudkého kamenitého kopce jsem ač nerad, musel vyhlásit další pauzu tohoto dne. Naštěstí se v ten okamžik zrovna devítky oddávaly kratochvílím v bahně (tedy Tůlejt v bahně a Shitbox hledáním způsobu jak přijít o přední tažné oko i s držákem při jeho záchraně… na který následně opravdu příšel a okolo zmizelo někde pod Tůlejtem)

Bedna tak šla na hever a kladivo v zadním podběhu vykonalo potřebné úpravy tak, aby i při plném propružení zůstalo mezi pneumatikou a karoserií trochu toho vytouženého prostoru. Zroveň jsem auto pověsil na diagnostiku a následně se vrhl do výměny zapalovací cívky, která to po ranní výměně svíček prostě vzdala. V průběhu těchto úprav, které probíhaly na snad jediném rovném místě v okolí za plného žáru poledního slunce se devítky uhnízdily na blízkém vršku, aby se nám jejich posádky následně mohly vesele smát ze svých rozkládácích židlí. Tento okamžik si zapamatujte, protože duch Gumbalkánu byl v naší skupině naprosto excelentní a většina skutků se každému vrátila minimálně dvakrát. :D

Po dokončení oprav a úprav se i Bedna přesunula do stínu za ostatními a něž jsme se vydali k dašímu checkpoitu, s lehkou škodolibostí jsme v průběhu oběda pozorovali pár Subaru, která se v ten okamžik plácala ve stejné bahenní pasti, jako před okamžikem obě naše devítky.

Konečně jsme měli petiválec a dokonce i nějaký ten výkon, který se při tahání skoro 1700 kg těžkého kabrioletu po terénu, docela hodí. Martin s Matoušem neváhali ani okamžik a zanedlouho už jsme se opět koupali všichni v bahně někde uprostřed lesa. Tentokrát se to obešlo dokonce bez zapadnutí, takže asi po hodině ježdění po (ne)cestách, kde už nikdo pár let nejel, výjezdu skoro kilometrového kopce který ze spodu připomínal kolmou stěnu a chvilce bloudění po místních loukách, jsme se ocili na nádherné hřebenovce s dechberoucím výhledem.

 

 

Jak platí úplně všude, co jde nahoru, musí i dolů. Po chvilkovém zdržení zapříčiněném provizorním přichycením zadního nárazníku na bedně (zase zdržujeme :D), který už za dva dny schytal minimálně třetí ránu jsme opět dohnali devítky a pomalu začali sjíždět z hor. Po průjezdu jednou relativně ostrou levotočivou zatáčkou s velkým křížením náprav se z před námi jedoucího Shitboxu ozvala hlasitá rána, která nevěstila nic dobrého. Že to nebude jen tak potvrzoval Matouš, který ihned za zatáčkou zastavoval a jal se kontrolovat stav auta. Původce oné rány byl jasný téměř ihned. Na devítce nejspíš právě v následku vykřížení zadní nápravy vystřelily na pravé straně obě pružiny ze svého spodního uložení. Shitbox tak seděl pravým rohem téměř na zemi a další cesta dál by s ním byla při nejmenším problémová. Proto se rychlostí pomalejší než chůze dobelhal na první použitelné místo ve stínu a tam začalo řešení jeho problému. Vzpomínáte si na dnešní dopoledne a týmového ducha naší skupiny? :D
Ano, postup byl stejný, jen se změnili role pár účinkujících. Matouš s Petrem (posádka Shitboxu) se tak pustili do opravy a zbytek z nás zaujal pozici s dobrým výhledem, aby jim do toho mohl z pohodlí svých rozkladacích židlí docela slušně kibicovat.

Po nahození pružin zpět a jejich dodatečném zajištění se náš vláček vydal dál údolí. Cesta byla ne nepodobná té, která nás první den stála tlumič. Brutální klesání s obrovským výmolem od vody, krý neustále měnil svoji pozici ze strany na stranu a bylo tak třeba stále přemýšlet kudy si nadjet, protože pád do něj mohl znamenat několik hodin trávených vyprošťováním vozu. Nějakou dobu se nám docela dařilo uržet Bednu ve správné stopě  a vyhýbat se těm největším kamenům, ovšem pár set metrů před koncem kopce přišel okamžik kdy se pravé přední kolo neudrželo na uzoučké krajnici nad výmolem a Bedna se prudce ponořila přímo do něj. Hlasitá kovová rána otřásla celým autem a já začal myslet na nejhorší. První co mi proběhlo hlavou byl vyrvaný pravý přední McPherson, případně vytržené rameno z rámu pod motorem. Obě tyto situace by pro Bednu mohly být fatální a tak když jsem lezl z auta ven, moc velká zábava semnou nebyla. Před auto, které stojí zapíchlé ve výmolu z prudkého kopce a navíc mu nefunguje ruční brzda se prostě neleze a tak jsem se k předku vydal okolo kufru. První pohled k zadní části auta značil, že tady je něco jinak. Ty velké kovové oblouky za zadními sedadly, které aktuálně koukaly dobrých 30 cm nad pontonem kabrioletu byly ještě před pár vteřinami schované v útrobách auta pod krycími plasty s nápisem ROPS. Dobře, fatální poškození se nekoná. To jen Bedna si myslela, že se převrací a tak se nás jala zachraňovat…ale kde jsou sakra ty krycí plasty?  Jeden jsme našli asi 5 metrů za autem a po druhém ani stopa. Smířili jsme se s tím, že odletěl někam do křoví dali se dál na cestu (byl nalezen o pár dní později někde pod sedadlem). C70 se kupodivu při použití brutálního zacházení dokázala vyškrábat z výmolu a dojet až do údolí, kde na nás za finálním brodem čekal zbytek skupiny. Opět nám připomněli, že zdržujeme a nezapomněli dodat, že máme skoro prázdnou pravou přední pneumatiku. Tím pádem jsme vytáhli hever a zbytek party se vydal někam dál po směru hledat stín (ne, toto není TopGear ve kterém protagonisté odjedou a štáb zůstane s “osamělým trosečníkem”… tady jsme prostě zůstali sami :D). Vyměnili jsme kolo a zjistili, že poloprázná MT guma z pravého předku uchází mezi ráfkem a pneumatikou (sviňskej výmol, prostě se asi na chvilku svlíkla). To byla každopádně dobrá zpráva, protože by mohla být ještě zachranitelná.

 

 

 

 

 

 

 

 

S náhradním kolem na nápravě jsme vyrazili za devítkami. Po setkání bylo rozhodnuto, že další den bude servisní. Bedna potřebovala pneuservis, přední náprava podivně chrastila a při zatáčení se z levého horního uložení ozývaly čím dál tím zajímavější směsice zvuků. Na Tůlejtovi zase v průběhu dne upadl opět výfuk a Martin si tak užíval zvuku devítky na plné koule. Domluvili jsme se, že dáme ještě jeden checkpoint pěkně po asfaltu a zítra zkusíme dát auta (hlavně notně nemocnou Bednu) opět dohromady. Dojeli jsme tedy na poslední checkpoint dne a pokud čekáte happy end, tak máte smůlu… no prostě by to nebyla Bedna, aby nám to všechno ještě trochu nezkomplikovala. Při najíždění na parkoviště se zvuk od přední nápravy vyrazně změnil oproti již dosti hlasitému normálu a C70 utrpěla první rumunskou inkontinenci. Servo vzdalo boj s křížící se naraženou nápravou a jeho kompletní obsah skončil v okamžiku pod autem. Pravděpodobně praskla některá z přetěžovaných (a také zubem času notně ohlodaných) hadic vedoucích do řízení. 

V tento okamžik bylo jasné, že zítra se bude bojovat nejen o zlepšení technického stavu aut, ale o celkové přežití Bedny v celém podniku. Teď už bez serva jsme se vydali na cestu do kempu, který kluci vybrali tak, abychom hned druhý den ráno mohli vyrazit do blízkého města hledat autoservis. Silnice plná serpentín náladě příliš nepřidala a stále se zvětšující hluk od přední nápravy také ne. Stále jsme však jeli, což mnoho jiných už v té době říci nemohlo, takže jsme na tom byli vlastně ještě docela dobře…

…pokračování v dalším dílu. ;)


Pro přidání komentáře se přihlašte nebo registrujte

Komentáře

BigBen
22. července 2019, 08:49
0

Asi by mě zajímalo kolik posádek nedojelo... :-)

reagovat
Chase
22. července 2019, 22:34
0

Celkové počty opravdu nevím, ale je pravdou, že pár lidí se domů vracelo vlakem, nebo autobusem. :)

Skipper
22. července 2019, 09:17
0

Přečteno jedním dexhem a čekám na pokračování!

reagovat
Chase
22. července 2019, 22:32
0

Neboj, bude :)

ToMyx
25. července 2019, 11:53
0

Jsem na tom jako Skipper a na pokračování se také těším. Fakt obdivuju každého, kdo do toho šel, protože schopnost reagovat na "trati" na všechny ty terénní a poruchové lapálie je obdivuhodná.

MGRR
22. července 2019, 19:06
0

Obdivuhodne, v tom nejlepsim smyslu :)

reagovat
Co
Core
23. července 2019, 00:08
0

Tohle je fakt hardcore nebo kurz na automechanika,kdyz uz se vic spravuje jak jezdi tak to dokaze odradit,ale jestli byla dobra parta tak neni co resit,to se muzete klidne vratit pesky a je to ok :)

reagovat
Chase
23. července 2019, 01:06
0

Jaké si to uděláš, takové to máš. :) Naše skpina jela primárně off-road a vcelku bez jakýchkoliv zábran. Podle toho dotavala na frak auta. Každopádně byli učastníci stejného podniku, kteří jej celý dali po asfaltu a max pár šotolinových silnicích. Je to opravdu na každém, jak moc si to chce užit a zda se jede jen povozit, nebo najít limity svého stroje :)

Co
Core
23. července 2019, 21:37
1

No,a mozna pohledat i ty svoje a ostatnich ucastniku....

BubaaCZek
24. července 2019, 12:57
0

Cteni super.

Premyslim cim bych jel s vidinou hardcore offroad polem nepolem. C70 urcine nee :)
Spis neco takoveho: https://www.otomoto.pl/oferta/mitsubishi-pajero-pinin-v5-oplacony-04r-klima-napedy-wszystko-sprawne-ID6BZPib.html

reagovat
Chase
24. července 2019, 17:55
0

Je to právě o tom, projet off-road primárně neoff-roadovým autem. Takže Pajero Pinin je pro másla :D

sumy
24. července 2019, 19:04
0

Kdepak. Je to jen o tom kudy jedeš. Na spoustu cest je i off málo. Osobní, týden stará zkušenost :-D Už to bylo jen o vyhnání děti z auta a popření pudu sebezáchovy.
Ale, parádně napsáno, muselo to být fajn.
Co je ale nejhorší, jezdím do Rumunka, Černé Hory, Bosny a Hercegoviny, na Ukrajinu atd už 6 let. A pokaždé, když si už myslím, že "tady je to jen pro offroad", tak mě totálně dostane okolo projíždějící dacia 1310 A nebo ještě víc S-klasse v poslední generaci :-O To co už prumerny bílý stredoevropan nechápe, to je pro domácí standard.
K akci jako takove... přijde mi to jako super nápad, ale má to pro mne jedno velké ALE. Tak nějak mi tam chybí ta "komornost"/"punkovost" Skoro 300 aut... Už mi to přijde takový na hraně i vůči domorodcům. Za ty léta už mám vypozorovano, že stačí lidem okolo zamávat, sundat čepici, usmát se a je vše OK, ale zkuste kolem jen projet jen jako cizak turista a hned vidíte jak se mračí a že vás tam vlastně nechtějí. Ale to je pouze můj pohled na věc a už se těším na další díl.
PS: Bude i podrobnější popis trasy?

beastar
24. července 2019, 13:07
0

Btw na p4 u Sinkulový stojí nebo alespoň stal nedávno. Přestavěný, zvedlí e36 compact v bahno barvě. Taky s nalepkami gumbalkanu. Evidentně populární zábava:)

reagovat
beastar
24. července 2019, 13:37
0

Jo to je on :D Hale kdybych na takovou blbost měl místo. Zahradu. Tak bych si to od něj koupil za ty prachy hned. Stk vem čert c případě že by to bylo na blbnutí.

Chase
24. července 2019, 17:54
1

Kára jednoho z ředitelů podniku :)

ToMyx
25. července 2019, 11:52
0

Tak i ten popis inzerátu je luxusní :-D

BubaaCZek
25. července 2019, 12:26
0

To je prece jednorazovka ne? Co s tim udelas bez STK?

beastar
25. července 2019, 12:48
0

Na ježdění po lese nebo nekde v říti fakt stk nepotřebuješ.

BubaaCZek
25. července 2019, 13:10
0

Tak leda na tohle. Fakt je, ze deda jezdi pres pole na hriby escortem :)

liška
25. července 2019, 13:49
0

Hele a kdo pak ty nepojizdy vraky z tech kopcu sbira? Anebo se nechavaji na pospas, jak horolezci na everestu?:)

reagovat
Chase
25. července 2019, 13:59
0

Rozhodně nenechávají. Každy z učastníků byl povinen si svůj problém vyřešit. Většina nepojízdných vozů se nějakým způsobem přepravila zpět do vlasti. Ti co se vraceli vlakem nebo autobusem ponechali své stroje na místních vrakovištích. ;)

Ra
Raptor
18. září 2019, 08:33
0

Ahoj,

můžu se zeptat na reálné náklady na GUMBALKAN, je mi jasnbé že je to individuální, ale zajímalo by mě to v tvé případě.
Uvažujeme, žy bychom příští rok jeli.
Díky.

reagovat
Chase
19. září 2019, 00:46
0

Realné náklady jsou opravdu velmi individuální. Nás to reálně vyšlo na docela dost, protože skrz mnoho důvodů se auto uvádělo do provodu v podstatě až poslední čtyři týdny před vlastním podnikem. Tím pádem bylo všechno za draho. Reálně nás to vyšlo asi na 90k Kč. 10k Kč nákup auta, náklady na opravy a úpravy 45k Kč (o to levnější bude příští ročník, auto bylo celkově koncipováno na minimálně dva závody, takže i z toho důvodů byla ochota sypat do toho prachy - jen třeba 10k Kč je v pneu), 10 logistika a byrokracie. cca 15k Kč palivo (oturbenej pětihrnek prostě v terénu trochu žere :D), zbytek náhradní díly, opravy a kapesné na místě...
Na druhou stranu, tohle byla extremní jízda primárně terénem extrémně nevhodným autem (o to větší zábava :) ), jsou posádky, které koupí pojízdné auto za 5 až 10 litrů, nahodí jetý drapáky na hnanou nápravu za 1500,-, šusplech za litr a jedou. Je to na každém :)

Ra
Raptor
20. září 2019, 07:47
0

Díky, moc za odpověď. Třeba se příští rok potkáme.